"Napiš to rychle, ať si to můžu přečíst !" To byla slova prezidenta ČGF Hanuše Goldscheidera , když jsme na podzim 2000 mluvili o tom, že připravuji podklady pro sepsání historie českého golfu. Vzal jsem si je k srdci a přes zimu jsem intenzivně pracoval. S Ivanem Paggiem jsme se dohodli, že to začneme zveřejňovat přes internet. Bohužel nebyl jsem tak rychlý, abych splnil přání Hanuše Goldscheidera. První část jsem, z ještě neuzavřeného rukopisu, přepsal do sdělitelné podoby až v den jeho pohřbu. Měl jsem být rychlejší.

předchozí kapitoly

Do šedesátých let vstupoval český golf soustředěn do několika oddílů. Byly to oddíly při TJ Slovan Mariánské Lázně, TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Dynamo Praha, TJ Tatran Praha a TJ Slavoj Praha. TJ Dynamo Praha se záhy přejmenovala na TJ Slavia Praha. K disposici byla tři hřiště, v Mariánských Lázních, Karlových Varech a na Líšnici.

Karlovarské hřiště bylo v září 1960 otevřeno po deset let trvající obnově. Sled jamek odpovídal původnímu systému tj. začínalo se hrát na dnešní dvanáctce a končilo se dnešní jedenáctkou. Hřiště si rychle získalo oblibu i u pražských hráčů a to jednak svojí kvalitou a technickou dokonalostí, jednak svojí polohou, která byla z Prahy dostupnější než přeci jen vzdálenější Mariánské Lázně. A tak do místního klubu záhy, vedle karlovarských golfistů, přibyli i hráči z Prahy. O Radimovi Matolínovi, Jaroslavu Fulínovi a Přemyslu Špidlenovi jsme se již zmínili, k nim např. přibyli Karel Hynek, Vladimír Zachariáš a Milan Sommerschuh. Místní hráčskou komunitu tvořili zakladatelé Otakar Řezáč, Jiří Červinka, Václav Mikuta, dále Miroslav Chlapec, Jiří Dundr, Robert Robětín, Jiří Brož, Václav Soukal, z dam Edita Soukalová, paní Mikutová, paní Hejtmánková a její dcera paní Hana Brožová. Z mladých to byli Václav Mikuta ml., Bedřich Waldert, Karel a Petr Robětínové. Z Mariánských Lázní přišel posílit karlovarský oddíl Jaroslav Dvořák.

Sportovní aktivity, které začátkem šedesátých let začaly nabývat na intenzitě, musely být samozřejmě oblečny do "dobového kabátu". A tak se v Mariánských Lázních dne 9. května 1960 uskutečnila první Soutěž vítězství, která se pak hrála tradičně každý rok po mnoho let. Organizaci sportovního života řídila již zmíněná Sekce golfu při MNV Karlovy Vary, jejímiž funkcionáři, jak nám zachytil Ivan Vávra, byli Robert Robětín jako předseda, dále Václav Soukal, Eva Váňová, Marie Hynková, Jaroslav Dvořák a Karel Hynek.

Významné bylo zavedení dalšího mistrovství republiky a to na rány (všechna dosavadní amatérská mistrovství se hrála na jamky) a celostátní soutěže družstev tzv. ligy. Po organizační stránce se golf nelišil od ostatních sportů, hráči byli vybaveni členskými průkazy, kam se každoročně vylepovaly známky a kam bylo třeba nechat potvrdit povinnou lékařskou prohlídku. Na tu se většinou chodilo společně v objednaném termínu.

V roce 1960 vydal Krajský výbor ČSTV v Karlových Varech Pravidla golfu, která měla formát vysokoškolských script. Bylo to první vydání pravidel po desetileté přestávce. Další vydání, již malého kapesního formátu, následovalo v roce 1962. To vydala Řídící komise golfu a obsahovalo již i Pravidla pro stanovení vyrovnání. Hendikepový řád vycházel z amerického modelu, založeného na deseti nejlepších výsledcích z pětadvaceti posledních výsledků. Používaly se výsledky jak ze soutěží, tak i mimo ně. Výsledků muselo být dosaženo během současné nebo minulé sezóny. Mohlo se použít i výsledků, ve kterých byly darovány paty. Vyrovnání se mělo kontrolovat pravidelně během sezóny nejméně jedenkrát za měsíc. Nejvyšší vyrovnání pro muže bylo 36, pro ženy 50.

V roce 1960 zvítězil v Mistrovství na jamky Jiří Staněk, původně Pražák, který se kvůli golfu přestěhoval do Mariánských Lázní a jednu dobu byl i na místním hřišti zaměstnán. V mistrovství žen na jamky zvítězila paní Hana Brožová. Mistrovství na jamky se většinou hrálo koncem června, zatímco mistrovství na rány v srpnu. Rovněž byla zásada jedno mistrovství hrát v Mariánských Lázních a druhé v Karlových Varech.

Mistrovství na rány vyhrál v roce 1960 poprvé mariánskolázeňský Jiří Dvořák, hráč, který převzal na dlouhých devatenáct let žezlo krále českého golfu po Miroslavu Vostárkovi. Mistrovství žen na rány vyhrála rovněž Hana Brožová.

V roce 1960 se hrála i liga družstev. Jaký byl v tomto roce herní systém se již nedochovalo, v pozdějších letech se hrálo na jamky a to každé družstvo s každým. Byla to vynikající soutěž, která stmelovala klubové týmy a vytvářela zdravou rivalitu. Při deseti družstvech v soutěži bylo třeba na jaře sehrát během tří víkendů pět utkání a v září během dvou víkendů zbývající čtyři. Za víkend se sehrála dvě utkání, na konci června se o víkendu hrálo jen jedno utkání. O hracím dnu se hrály dopoledne čtyřhry a odpoledne dvouhry.

Začátkem šedesátých let se soutěž teprve rozbíhala a i počet družstev byl menší než v pozdějších letech. Proto i celkový počet hracích dnů byl menší. Družstvo startovalo na základě soupisky, která se registrovala před započetím soutěže. K soupisce, která se odevzdávala před startem každého kola, bylo třeba přiložit i všechny členské legitimace s potvrzením o lékařské prohlídce. Kapitán současně předal rozhodčímu sestavu na hru, která měla začít.

Ze začátku šedesátých let se dochoval neoficielní přehled sestav družstev jednotlivých oddílů, který pro ilustraci a oživení jmen hráčů a hráček uvádíme. Je pravděpodobné, že začátkem šedesátých let nastupovala družstva smíšená, protože k disposici nebylo ani dost mužů, ani dost žen odpovídající výkonnosti. Potvrzuje to i skutečnost, že v soutěži družstev za Slavoj Praha nastoupil v roce 1960 Jan Sedlák a utkal se s paní Hejtmánkovou, která hrála za Slovan Karlovy Vary.

Dalšími hráči, se kterými se rovněž počítalo, byli z Karlových Varů Potenec, Václav Mikuta st. i Václav Mikuta ml., Janda, Alois Červenka, Lahoda, pí Mikutová a pí Červenková. Z Prahy to byli Miroslav Vostárek, Jiří Trnka, Jiří Winter, prof.Václav Pačes, Miloslav Plodek, Lubor Draxler, Jiří Effmert, Václav Havlice, Hanuš Goldscheider a Marie Jirásková. Někteří z těchto uvedených Pražáků tvořili družstvo Tatranu Praha, jiní byli zařazeni do B-družstva Dynama Praha.

Mezi jmény marně hledáme jméno Jaromíra Fuchse. Ten "skončil" s golfem v roce 1956 a vrátil se k němu za přispění tehdejšího předsedy Tatranu Praha MUDr. Jana Klementa opět v roce 1966.

Jaké bylo skutečné sestavení družstev podle soupisek již těžko zjistíme, soutěží se v jejich počátku zúčastnil skoro každý, kdo uměl švihat holí. A tak si dodnes autor těchto řádků vzpomíná na svoje první ligové utkání, které začátkem šedesátých let sehrál v Karlových Varech s mladičkým Petrem Robětínem a které skončilo za velké bouřky remizou.

Začátkem šedesátých let nastal i výkonnostní růst řady nových hráčů. V prvé řadě je třeba jmenovat bratry Jana a Jiřího Kunštovy a Ladislava Bartůňka ml. z Mariánských Lázní. Na Líšnici např. to byl přirozený talent Václav Kamenický, který měl navíc výborného učitele v Mildovi Bouškovi.

Ve znalostech mistrů republiky ve hře na jamky máme z šedesátých let značné mezery, které jen těžko vyplníme. Mezi muži v té době kraloval Jiří Dvořák, který měl konkurenci ve svém bratrovi Jaroslavovi a v Jiřím Staňkovi. J.Staněk vyhrál mistrovství na jamky v létech 1960 a 1962. Jiří Dvořák byl bezkonkurenčně nejlepší ve hře na rány. V roce 1960 mu byl ještě velkým soupeřem i Karel Hynek.

Mezi ženami začátkem šedesátých let kralovala Hana Brožová, v dalším průběhu šedesátých let se však musela začít o svoji vedoucí pozici dělit se stále se lepšící Ludmilou Křenkovou-Plesníkovou. Tato dělba vydržela téměř deset let než definitivně převzala žezlo nejlepší hráčky L.Křenková. Další velmi dobrou hráčkou tohoto období byla přesná a pečlivá Helena Kropáčová, která rovněž jeden mistrovský titul vybojovala. Velmi nadějná byla i sl. Bartůňková.

Je příznačné, že, jen se český golf trochu "otřepal" z nebezpečí let padesátých, záhy nastaly vnitřní neshody. Ty nakonec vedly k dalšímu členění. Od Slovanu Mariánské Lázně se oddělila část členů a založila golfový oddíl TJ Dynamo, později Slávie Zádub. Od Slovanu Karlovy Vary se oddělila část hráčů a vytvořila golfový oddíl při TJ Start Karlovy Vary. Toto členění, odmyslíme-li si, že jeho příčinou byly vnitřní neshody v oddílech, mělo však i pozitivní dopad. Zvětšil se počet družstev z různých jednot v celostátní lize, čímž se obohatilo soutěžní prostředí. Současně se zvýšil i počet tělovýchovných jednot, které měly oddíly golfu, což pro uhájení, případně zlepšení postavení golfu v rámci, na masovost orientované Tělovýchovy, nebylo zcela bez významu.

V polovině šedesátých let využil golf mírného politického "oteplování" a v roce 1965 uspořádal v Mariánských Lázních první Mezinárodní turnaj, první turnaj s mezinárodní účastí od roku 1939. Tento turnaj uspořádal oddíl golfu TJ Slavia Praha. Iniciátorem této akce byl předseda tohoto oddílu Ing. Lubor Draxler, kterému vydatně pomáhal propagačně-výchovný referent téhož oddílu Hanuš Goldscheider. Sportovně-technickou stránku turnaje měl na starosti Dr. Jiří Fürst. Tato akce našla porozumění u tehdejšího předsedy městského národního výboru v Mariánských Lázních pana Holého a u jeho náměstka pana V.Staška.

Oba hlavní organizátoři, Ing. Draxler a H.Goldscheider, využili pro zpopularizování dosud odstrkovaného golfu přítomnosti tehdy velmi populárního švédského hokejisty Sven Tumby Johanssona, který se turnaje zúčastnil. Na turnaj se jako diváci sjeli i početní příznivci hokeje, kteří chtěli Tumbu osobně poznat. Poprvé snad od únorového puče 1948 psal denní tisk o golfu a psal bez nepřátelství, i když silně nezasvěceně. Jediným zasvěceným článkem byla dvoustránka v časopise Stadion a tu napsal Ing. Draxler.

První ročník Mezinárodního turnaje se hrál na rány na 54 jamek. V mužích zvítězil Jiří Dvořák za Slovanu Mariánské Lázně výkonem 239 ran, druhý byl Jaroslav Dvořák ze Slovanu Karlovy Vary (240 ran), třetí Sven Tumba (255 ran). V ženách zvítězila Ludmila (Duňa) Křenková ze Slavoje Praha (260 ran) před Hanou Brožovou (262 ran) a Editou Soukalovou (272 ran), obě ze Slovanu Karlovy Vary.

V roce 1965 a v dalších letech hrála Duňa Křenková spolu se svým manželem Janem Křenkem za Slavoj Praha a byli nejlepšími hráči tohoto oddílu. Později přestoupili do TJ Golf Praha.

V roce 1966 se hrál druhý ročník Mezinárodního turnaje v Mariánských Lázních ve dnech 15. až 17. července. V tu dobu již český golf řídila Ústřední sekce golfu ČSTV v Praze. Jak k této organizační změně došlo? Víme, že prvním řídícím orgánem golfu po izolaci v padesátých letech byla Sekce golfu při Měst.NV v Karlových Varech. V roce 1962 vytváří ÚV ČSTV komisi zástupců golfových oddílů, jež se ujímá řízení golfu v tehdejší ČSSR. Předsedou této Řídící komise golfu byl Miloslav Plodek, místopředsedou Ing. Lubor Draxler, organizační pracovník Ivan Vávra, předsedou STK Bohumil Vokoun, dalšími členy Dr.František Krčma, Václav Soukal, MUDr. Jan Klement, Miroslav Chlapec a Ing. Jiří David.

V dubnu 1966 je tato komise rozhodnutím sekretariátu ÚV ČSTV přeměněna na Ústřední sekci resp. na sekci golfu ÚV ČSTV a golf se tak stává, alespoň papírově, plnoprávným sportem v rámci ČSTV.

V roce 1966 existovalo 10 golfových oddílů. Byly to oddíly při TJ Slovan Mariánské Lázně, TJ Slávie Zádub, TJ Slovan Karlovy Vary, TJ Start Karlovy Vary, TJ Jiskra Semily, TJ Slovan Poděbrady a čtyři pražské, TJ Slavia Praha, TJ Tatran Praha, TJ Slavoj Praha a TJ Konstruktiva Praha. Existovala dvě osmnáctijamková hřiště v Mariánských Lázních a Karlových Varech, dvě devítijamková na Líšnici a v Boskově u Semil a ve výstavbě bylo hřiště v Poděbradech.

Z pražských oddílů byl největší golfový oddíl při TJ Slavia Praha. Tento oddíl také jako první navázal po létech mezinárodní styky na klubové úrovni. Jeho zahraničním partnerem se stal anglický klub zaměstnanců letecké společnosti BEA. S tímto klubem hrála Slavia Praha každoročně přátelské utkání, jednou doma, jednou venku. Předsedou oddílu byl Ing. Lubor Draxler, bývalý předseda oddílu pozemního hokeje v téže jednotě. Na hře L.Draxlera bylo zajímavé to, že byl zřejmě naším prvním levostranným golfistou, což v té době bylo velmi neobvyklé. V roce 1966 měl golfový oddíl při TJ Slavia Praha 75 členů vč. několika členů pražského diplomatického sboru. Tito diplomaté stále častěji zajížděli na hřiště v Líšnici a to i ve všední dny. Pro ostatní pražské hráče, kteří ve velké většině automobily nevlastnili, byla Líšnice pro všední dny přeci jen příliš vzdálená.

V roce 1966 se opět ke golfu vrátil Jaromír Fuchs, v soutěžích se objevovali bývalí hráči z Klánovic Vlastimil Formánek, bratři Sochovičové a další.

V roce 1967 se mohl golf v Československu pochlubit již řadou turnajů, sestavených do sportovního kalendáře. Nejdůležitějšími soutěžemi byla mistrovství republiky a celostátní soutěž družstev. Mistrovství na jamky se v roce 1967 konalo v Karlových Varech bez mezinárodní účasti. Naproti tomu mistrovství na rány se v Mariánských Lázních konalo s mezinárodní účastí. Tato tradice se prakticky zachovává dodnes. Kromě toho se konalo mistrovství seniorů na rány v Karlových Varech. Věková hranice pro seniory byla 50 let.

Liga, jak se říkalo celostátní soutěži družstev, byla v roce 1967 pětikolová. Hrála se v termínech 22.5., 4.6., 25.6., 23.7. a 6.8. V pozdějších letech se počet družstev zvětšil a v pěti víkendových termínech bylo třeba sehrát devět utkání.

Kromě těchto stěžejních soutěží se šest turnajů hrálo v Mariánských Lázních a to Soutěž Vítězství, Okresní přebor, Mezinárodní turnaj, Pohár Mariánských Lázní, Finále Poháru přátelství a Křížem krážem. Šest turnajů se hrálo i v Karlových Varech a to Zahájení golfu, Lázeňský turnaj známý pod jménem Salignac, Křížem krážem, Rekord hřiště, Hornický kahan a Pohár SČSP, což byla soutěž čtyřher. Zatímco všechny uvedené turnaje se konaly vždy na stejném hřišti, výjimku tvořila Soutěž Vítězství, která se střídavě hrála v Mariánských Lázních a v Karlových Varech.

Na konci šedesátých let se zrodila myšlenka uspořádat soutěž tří existujících golfových center, Prahy, Mariánských Lázní a Karlových Varů. Tato myšlenka byla relizována v trojutkání Praha - Mariánské Lázně - Karlovy Vary, které se hrálo každoročně střídavě v Mariánských Lázních a v Karlových Varech tak dlouho, než vznikla centra další. Tato utkání byla vysoce prestižní a nepostrádala na dramatičnosti. Hrálo se systémem každý s každým ve dvou dnech. První den se hrály čtyřhry, druhý den dvouhry. Při čtyřhrách šly ve flightu tři dvojice a každá hrála jamkovou hru proti dvěma zbývajícím. Při dvouhrách šli ve fligtu tři hráči a každý hrál proti dvěma soupeřům.

Na Líšnici, kde se jamky křižovaly a jejíž herní kapacita v důsledku toho byla silně omezena, se v té době turnaje nekonaly a tak Líšnice přispěla do soutěžního kalendáře soutěží v drivech a přihrávkách.

Velmi aktivní byly od svého založení Semily. V kalendáři byly jejich tři soutěže, hrané ještě na hřišti v Boskově. Byly to Zahajovací soutěž, Cena Boskova a Závěrečná soutěž. Seznam soutěží uzavírala Cena Poděbrad v Poděbradech. Bylo sympatické, že Poděbrady, ještě nedostavěné, také do kalendáře jednou soutěží přispěly.

Podle vzpomínek Ing.Ivo Pavlíka obnovil v roce 1967 svoji činnost i brněnský golf a vytvořil oddíl golfu při TJ Lokomotiva Brno. U obnovy brněnského golfu stáli opět Ing.Otakar Mikš, Ing. Zdeněk Přikryl a Ing. Jaroslav Bouček. Ing. Mikš se stal prvním předsedou tohoto oddílu. Svůj sportovní stánek si brněnský golf našel na opuštěné Svratce, kterou podle tehdejších vynucených zvyklostí "darovali" manželé Chocholáčovi státu. Do operativní správy záskal tento pozemek národní podnik Žďárské strojírny (Žďas). Dne 4.12.1968 byla mezi TJ Lokomotiva Brno a n.p. Žďas uzavřena nájemné smlouva na 30 let na nájem pozemku bývalého golfového hřiště a tím otevřena nová kapitola jeho historie. Na této nájemní smlouvě byli podepsáni i manželé Chocholáčovi, kteří se životem na hřišti byli i nadále v úzkém kontaktu.

Blížil se rok 1968 a v politickém klimatu bylo cítit "pražské jaro". Rok 1968 přinesl golfu nové posílení. Nejdříve se jeho řady rozšířily o nově vzniklý oddíl při TJ NHKG Ostrava. Tento oddíl, vytvořený z iniciativy nadšeného golfisty Ing. Jana Cieslara, začal současně budovat nové hřiště v zanedbaném zámeckém parku obce Šilheřovice. U osoby Ing. Cieslara je třeba se zastavit. Tento obyvatel Českého Těšína řadu let zajížděl za svým oblíbeným sportem přes půl republiky do Mariánských Lázní. Členem byl v pražském oddílu TJ Slavia Praha. A zřejmě strastiplné putování za golfem napříč republikou vedlo Ing. Cieslara k rozhodnutí, že zaseje golfové sémě do oblasti "černé Ostravy". Musel překonat řadu potíží, ale jeho cílevědomost slavila úspěch a golf se v Ostravě natrvalo zakořenil.

Na začátku roku 1968 vydala sekce golfu ÚV ČSTV Pravidla golfu a Pravidla pro stanovení vyrovnání. Hendikepový řád byl prakticky totožný s tím z roku 1962. Stále se vycházelo z deseti nejlepších výsledků z posledních 25 výsledků odevzdaných.

Nejvýznamnější událostí roku 1968 pro český, potažmo československý golf, bylo založení Československého golfového svazu.

Založením Československého golfového svazu získal golf zastřešující celostátní orgán, který byl na stejné úrovni s vrcholnými orgány ostatních sportů. Předsedou ČGS se stal Miloslav Plodek. Členy výboru dále byli Ivo Balcar (metodik), Prokop Sedlák (jednatel), Jan Klement (hospodář), Hanuš Goldscheider (mezinárodní tajemník), Václav Soukal (STK), Jan Šperl (materielní zabezpečení), JUDr. Jiří Effmert (předseda pravidlové komise) a JUDr. František Krčma (výchovný a propagační referent). Ve výboru pracovali dále Otakar Řezáč a Jaromír Fuchs (komise pro práci s mládeží). Předsedou revizní komise byl Josef Punčochář.

ČSG využil svého postavení a po několika kolech jednání, která odděleně vedli Hanuš Goldscheider a Jiří Trnka, obnovil svoje členství v Evropské golfové asociaci. Tím bylo upevněno i mezinárodní postavení československého golfu.

Organizační změna v golfu s sebou nesla i značné zvětšení administrativní práce.Přesto, že svaz získal od ČSTV místnost a poloviční pracovní kapacitu sekretářky paní Mašitové (dělili jsme se o ni snad s lukostřelci), velká část práce zůstala na dobrovolných funkcionářích. O ni se pak převážně dělili ti, kteří byli "po ruce".

V této souvislosti je třeba vzpomenout na mimořádnou výkonnost předsedy Miloslava Plodka. Záhy se totiž ukázalo, že volba předsedy STK v osobě sympatického V.Soukala z Karlových Varů, není nejšťastnější. A tak po dobu asi dvou let bylo třeba sportovní agendu přibrat k práci předsedy a částečně jí pověřit i jednatele. Kromě toho předseda psal na světlotiskové blány informační bulletin, který sám rozmnožoval. Tento bulletin byl předchůdcem pozdějšího Zpravodaje.

M.Plodek pracoval ve výzkumném ústavu v administrativní funkci a mezi golfisty o něm bylo známo, že většinu své pracovní doby věnuje ve prospěch golfu. Využíval k tomu vše, co tehdejší doba dovolovala. Jeho schopnost jednat s představiteli Tělovýchovy byla pro golf velmi cenná. A tak za jeho předsednictví se podařila řada věcí, vč. mezinárodních výjezdů. Pro mladší generaci uvádíme, že sportovní reprezentační výjezd do zahraničí vyžadoval schválení téměř z těch nejvyšších tělovýchovných míst. Cestovalo se na služební pasy, které pro tuto příležitost byly vystaveny na žádost mezinárodního oddělení ČSTV a po návratu opět odebrány. Protože v podvědomí těch, kteří to schvalovali, byl golf stále "buržoasním sportem", bylo třeba nesmírné obratnosti, aby bylo dosaženo žádaného výsledku. Tato schválení téměř vždy zajišťoval M. Plodek s využitím všech svých "politických předností".

Mezinárodní styky ve výboru ČGF zajišťoval H.Goldscheider. Jednalo se převážně o písemné či telefonické jednání se zahraničními asociacemi a kluby, případně zahraničními zastupitelskými úřady v Praze a příprava pobytu družstva v zahraničí. Díky svým jazykovým a diplomatickým schopnostem zajišťoval H.Goldscheider tuto agendu velmi kvalitně a v plném rozsahu. Vyjednávání s domácími funkcionáři však bylo převážně věcí M.Plodka.

Václav Soukal byl zvolen do tradičně velmi náročné funkce organizátora sportovního dění. Přesto, že rozsah tehdejší sportovní činnosti nebyl v porovnání se současnou veliký, její organizace spočívala hlavně na svazu. Bylo třeba navrhout rozpisy turnajů, v dostatečném počtu je rozmnožit a rozeslat klubům. Bylo třeba zajistit rozhodčí. Pro pražské hráče se zajišťoval odvoz do místa konání turnaje a ubytování. Místem konání byly Karlovy Vary nebo Mariánské Lázně. Před startem soutěže bylo třeba zkontrolovat všechny náležitosti vč. platných lékařských prohlídek a vylepených známek. Po soutěži bylo třeba napsat hlášení o výsledcích a výsledky promítnout např. do celostátního žebříčku. Na lize se o každém utkání psal protokol, který podepisovali kapitáni obou družstev a hlavní rozhodčí. To vyžadovalo spoustu mravenčí práce. Vše se psalo na stroji či ručně, s řadou kopií. Záhy se ukázalo, že V.Soukal není schopen v plném rozsahu tyto povinnosti zabezpečit a tuto agendu převzal téměř kompletně M.Plodek. Proto zhruba za dva roky po zvolení vystřídal V.Soukala ve funkci předsedy STK Jiří Trnka, který současně vykonával funkci svazového kapitána.

Metodikem byl MUDr.Ivo Balcar. Kromě zdravotního zajišťování golfových akcí byl I.Balcar autorem prvních metodických dopisů, které vycházely z golfové školy Ben Hogana. Při tehdejším nedostatku jakékoliv golfové literatury to byl obrovský přínos pro všechny golfisty, kteří měli zájem se něco o technice golfu dočíst. Do té doby, neuvažujeme-li předválečné působení anglických profesionálů v Motole a poválečné působení Františka Doležala a anglického trenéra Ronalda Blacketta v Klánovicích, se každý učil golf od ostatních hráčů.

Je pravda, že český golf měl v některých hráčích dobré učitele. Je třeba vzpomenout v prvé řadě na Karla Hynka, který platil za nejstylovějšího našeho hráče. V roce 1958, bezprostředně po přestupu GKL do Slavoje PZO, vedl Karel Hynek pro hráče tohoto nového oddílu golfové kurzy v malé tělocvičně v ulici V Jámě, v Praze 1. Později vychovával hráče z Karlových Varů, kde na hřišti měl chatu, ale i z Mariánských Lázní a z Prahy-Motola. Druhým významným trenérem byl Miloslav Bouška. Ten také začal s výchovou hráčů Slavoje PZO, později Slavoje Praha a po svém přestupu do TJ Golf Praha působil dlouhá léta jako dobrovolný trenér v Motole. V Mariánských Lázních byl uznávaným dobrovolným trenérem Bohumil Vokoun. Na Líšnici se jako trenér nejvíce prosadil Ivan Vávra, který, obdobně jako Karel Hynek, platil za velmi stylového hráče.

Ale vraťme se k některým funkcionářům prvního výboru ČGS. Hospodářem svazu byl MUDr. Jan Klement, nadšený golfista a hlavně podporovatel talentů a mecenáš. J.Klement v té době současně zastával funkci předsedy oddílu golfu při TJ Tatran Praha. Jeho zásluhou se ke golfu vrátil v roce 1966 Jaromír Fuchs. V Tatranu se soustředili později nejlepší hráči bývalých Klánovic, J.Fuchs, M.Vostárek, B.Landa, V.Formánek, bratři Sochovičové a F.Stejskal.

Mariánsko-lázeňský golf byl v prvním výboru ČGF zastupován Janem Šperlem, který měl na starosti materiálně-technické zabezpečení. Vzhledem k mizivým finančním prostředkům, se kterými svaz disponoval, nebyla tato práce příliš náročná. Jan Šperl, tehdejší předseda oddílu golfu TJ. Slovan Mariánské Lázně, v této funkci působil do začátku sedmdesátých let.

Dalším členem výboru byl tiskový referent JUDr.František Krčma. František Krčma se dostal ke golfu, když již skončil svoji velmi úspěšnou sportovní karieru reprezentačního hokejového brankáře. S golfem se seznámil v posledních letech existence Klánovic, když tam zajížděli i ostatní hokejisté. To však zřejmě ještě nezačal hrát. Jeho hráčské začátky lze vysledovat koncem padesátých let, kdy začal jezdit do Mariánských Lázní a obnovovaných Karlových Varů. Při slavnostním otevírání obnoveného karlovarského hřiště byl autorem a současně interpretem velmi zdařilého kulturního programu.

Dr. Krčma byl zaníceným propagátorem seniorského hnutí v golfu. Možnost sportovního soutěžení v pokročilém věku považoval za jednu z nejvýznamnějších předností golfu. Kromě závodního golfu se věnoval závodně i šachům. Dr. Krčma nevynechal jedinou příležitost si zasoutěžit. V druhé polovině šedesátých let se hrála v oddílech soutěž Pohár přátelství, což byla soutěž na jamky s vyrovnáním. V každém oddíle zvítězil hráč s největším počtem získaných bodů za vítězná, ale třeba i jen odehraná utkání. Řada hráčů výzvu k sehrání utkání v rámci Poháru přátelství považovala za nemístné obtěžování. Dr. Krčma se však nenechal odradit a prakticky každý rok se probojoval do finále, které mezi sebou sehráli vítězové z jednotlivých oddílů, resp. regionů, a minimálně pětkrát v této soutěži i zvítězil.

Předsedou komise pravidel byl JUDr. Jiří Effmert. Pod jeho dohledem byl golf skutečně hrou podle pravidel. Jelikož byl i dobrým hráčem, byl jako soupeř při ligových utkáních velmi obávaný. Přistihl-li někoho při porušení pravidel, neváhal to okamžitě vyřídit svým hlubokým silným znělým hlasem.

Otakar Řezáč byl považován za původce obnovení golfu v Karlových Varech. Byl to vlídný starý pán, který symbolizoval vyrovnanost a noblesu.

O Jaromíru Fuchsovi jsme se již zmínili v předchozích statích. Je nehynoucí zásluhou J.Klementa, že tohoto příkladného golfistu opět vrátil českému golfu. Pro historii jsou již bohužel nenávratně ztraceny zápisy ze schůzí prvního výboru ČGF, které pořizoval jednatel Prokop Sedlák. Z nich by se dalo o práci tehdejšího svazu mnoho vyčíst.

Rozvoj českého golfu v šedesátých letech zvláště vyniká ve srovnání s jeho útlumem v létech padesátých. V rámci daných možností se golf po stránce organizačního začlenění dostal na úroveň všech ostatních sportů. Měl svůj svaz, který v roce 1968 a ještě snad i v roce 1969 měl poměrně velkou samostanost a nebyl trvale vystavován šikaně nadřízených tělovýchovných orgánů, jak tomu bylo v létech pozdějších.

V šedesátých letech nastává nebývalý rozvoj soutěžního golfu. Hlavní měrou k tomu přispělo založení celostátní soutěže družstev. Rozšířil se i počet mistrovství o mistrovství na rány. Tato mistrovství se začala hrát jako soutěž mezinárodní, na kterou skutečně začali zahraniční účastníci přijíždět. Zvláště Švédové vysílali silná družstva včetně Sven Tumby Johanssona, Berquista a dalších. Výborní byli i Rakušané, jako např. Klaus Nierlich. Vedle toho se rozšířil i počet soutěží na obou našich západočeských hřištích.

Československý golf se začal reprezentovat i v zahraničí. Nejvýznamnější událostí bylo obnovení členství Československa v Evropské golfové asociaci, jejíž jsme byli v roce 1937 spoluzakladatelé. Uskutečnily se první klubové i reprezentační výjezdy. Koncem šedesátých let se uskutečnil první výjezd našich hráčů Jiřího Dvořáka a Jana Kunšty na Canada (později World) Cup do Madridu. Naši hráči, kteří se této vrcholné světové soutěže družstev profesionálů zúčastnili samozřejmě jako amatéři, se zde setkali s těmi nejlepšími hráči světa včetně legendárních Arnolda Palmera a Jacka Nicklause.

Díky známostem Jiřího Trnky se uskutečnilo koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let několik výjezdů reprezentačního družstva seniorů do Broadmooru v Colorado Springs v USA. Zájezd byl natolik lákavý, že způsobil mezi seniory až nezdravou rivalitu. Výlohy, cestovní i pobytové, hradil pořadatel, ČSTV na tento zájezd nepřispěl ničím. Družstvo se vybíralo na základě výsledků kvalifikačních turnajů. Pamětníci těchto seniorských klání byli svědky skutečné "hry podle pravidel". Míče, v době i nadále trvajícího jejich nedostatku, se přesně hledaly pohých 5 minut, soupeř tuto lhůtu pečlivě sledoval na hodinkách. Jakýkoliv přestupek byl nekompromisně penalizován. Bohužel rivalita přerostla až do takových rozměrů, že se jí musel zabývat výbor ČGS a důsledkem toho byl odchod Jiřího Trnky z funkce předsedy STK svazu.

Na začátku šedesátých let měl český golf k disposici pouze hřiště v Mariánských Lázních, Karlových Varech a v Líšnici. Mariánskolázeňské hřiště mělo stále stejnou podobu od své dostavby v roce 1929. Hrála se krátká, ale záludná dvojka a krátká patnáctka. Devátá jamka končila v blízkosti klubovny (dnešní jamka č.10).

Karlovarské hřiště bylo rovněž obnoveno v podobě z roku 1935. Jedničkou byla dnešní dvanáctka. Na hřišti byla postavena malá klubovna, která však tehdejšímu provozu dostačovala. Veranda klubovny sloužila jako bufet. Ještě v průběhu šedesátých let došlo ke změně číslování jamek do dnešní podoby, tj. začínalo se od klubovny. Problémem karlovarského hřiště byla absence cvičné louky. Jako cvičná louka sloužil prostor napříč přes fairwaye jamek č. 2 , 3 a 7.

Líšnické hřiště zůstalo rovněž v podobě zhruba stejné od konce třicátých let. Jedinou jamkou, která se s ostatními nekřižovala, byla krátká čtyřka a pouze s jednou jamkou se křižovala dvojka. Ostatní jamky procházely silně exponovaným středem hřiště. O Líšnici se mezi pražskými golfisty říkalo, že je to hřiště o devíti greenech a jedné fairwayi. Přes tento nedostatek bylo toto hřiště pro svoji dosažitelnost v šedesátých letech již poměrně silně využíváno početnou skupinou pražských hráčů a čím dál tím více i skupinou v Praze sídlících diplomatů.

Začátkem šedesátých let byl golf "zaset" do "netradiční oblasti" Severních Čech u městečka Semily a to zásluhou manželů MUDr. Ivo Balcara a Evy Balcarové. Záhy zde vznikl oddíl golfu při TJ Jiskra Semily a současně i devítijamkové hřiště "líšnického typu" u obce Boskov. Ukázalo se, že tento pokus byl více než úspěšný a přivedl na svět vydatnou líheň nových a záhy velmi úspěšných golfistů. Hřiště u Boskova bylo využíváno téměř po celá šedesátá léta a bylo dějištěm řady soutěží.

Obdobnou misionářskou činnost provedl Mgr. Karel Havelka v teritoriu lázeňského města Poděbrady. Po uspěšném přesvědčení místních funkcionářů, že lázeňské město se bez golfového hřiště neobejde, byla zahájena jeho výstavba. Za pozemek budoucího hřiště byly zvoleny podmáčené louky podél Labe. Zde se však nepostupovalo rychlou a jednoduchou cestou, ale hřiště naopak bylo Mgr. Havelkou vyprojektováno jako přísně závodní s vysokou obtížností. Takto alespoň bylo hodnoceno v prvopočátcích své výstavby. Zda-li byl původní záměr projektu, inspirovat se obtížnými zahraničními vzory skutečně realizován, to již nezjistíme. Výsledek však byl velmi zdařilý a hřiště, přes počáteční pověst "žrouta míčů", tehdy stále nedostatkových, si získával čím dál tím více nadšených obdivovatelů. To se však již týkalo spíše let sedmdesátých. V šedesátých letech byl založen v Poděbradech oddíl golfu při TJ Slovan Poděbrady. V jeho řadách začali vyrůstat hráči, kteří na ostatních hřištích překvapovali svojí přesnou hrou. Byl to výsledek výchovy na velmi obtížném hřišti.

Třetím golfovým misionářem byl Ing. Jan Cieslar, který zanesl golfové sémě až do daleké Ostravy. Koncem šedesátých let byl zde golf ještě v plenkách, ale kořeny byly zapuštěny.

Koncem šedesátých let se začíná opět k životu probouzet brněnský golf a vzniká oddíl golfu při TJ Lokomotiva Brno. Tento oddíl začal obnovovat zanedbanou Svratku, takže koncem šedesátých let bylo na Svatce možné poznat, že tam hřiště skutečně je a že tam občas někdo hraje.

Pro zajímavost ještě uvádíme, že v roce 1968 navštívili ČGF představitelé obce Klánovice a vznesli požadavek obnovy klánovického hřiště. V té době by zřejmě obnova byla ještě možná. Následující neblahé události však tuto jiskru naděje zašláply na dalších dvacet let a zřejmě bohužel navždy.
K dokreslení golfového života šedesátých let je třeba se ještě zmínit o uspořádání prvního trenérského kurzu, ke kterému došlo v červnu 1969. Kurz se konal na hřišti v Mariánských Lázních a zúčastnili se ho všichni tehdejší, v klubech uznávaní trenéři. Chyběl pouze Karel Hynek, který v té době byl služebně v cizině. Z účastníků můžeme jmenovat Bohumila Vokouna a Oldřicha Nechanického z Mariánských Lázní, Václava Mikutu ml. z Karlových Varů, Jiřího Trnku z Tatranu Praha, Jiřího Effmerta, Václava Havliceho, Františka Doležala a Miloslava Boušku ze Slavie Praha, Ivana Vávru a Otto Spaziera ze Slavoje Praha. Podkladem pro jednotnou výuku golfu byla škola Ben Hogana.

další kapitoly

© Prokop Sedlák 2001