Historie golfu v Českých zemích (a na Slovensku)

"Napiš to rychle, ať si to můžu přečíst !" To byla slova prezidenta ČGF Hanuše Goldscheidera , když jsme na podzim 2000 mluvili o tom, že připravuji podklady pro sepsání historie českého golfu. Vzal jsem si je k srdci a přes zimu jsem intenzivně pracoval. S Ivanem Paggiem jsme se dohodli, že to začneme zveřejňovat přes internet. Bohužel nebyl jsem tak rychlý, abych splnil přání Hanuše Goldscheidera. První část jsem, z ještě neuzavřeného rukopisu, přepsal do sdělitelné podoby až v den jeho pohřbu. Měl jsem být rychlejší.

První golfové hřiště u nás a současně v celé tehdejší monarchii Rakousko-Uherské bylo založeno v roce 1904 v Karlových Varech v údolí říčky Teplé. Jeho provozovatelem byla golfová sekce Mezinárodního sportovního klubu (Internationaler Sport Club Karlsbad). Devítijamkové hřiště o délce 2390 yardů mělo scrach score, dnešní par, 37. Na hřišti stála pěkná a poměrně rozsáhlá klubovna. Hřiště mělo sloužit pro hru lázeňských hostů, zvláště Angličanů a Američanů, na jejichž naléhání bylo zřízeno. Skladba uživatelů tomuto určení odpovídala a to téměř po celou dobu jeho provozování až do 2.světové války. Od r.1906 se zde každoročně hrál turnaj o putovní Fürstenbergův pohár. Vítězi tohoto turnaje byli:

Druhým golfovým hřištěm, které bylo u nás postaveno, je hřiště v Mariánských Lázních. Otevřeno bylo 21. srpna 1905 za účasti britského panovníka Eduarda VII. Důvody ke stavbě byly obdobné jako v Karlových Varech. Na hřišti byla postavena krásná klubovna, která při otevření však nebyla ještě dokončena. I hřiště v Mariánských Lázních bylo devítijamkové, dalších devět jamek bylo doděláno až za 24 let. V práci I.Vávry se dočítáme jména členů výboru místního klubu. Čestným prezidentem byl hrabě Trautmannsdorf, místopředsedou opat tepelského kláštera G.Helmer, úřadujícím předsedou starosta města, členy organizačního výboru major pěchoty Dundas, lékaři Dr.Ott a Dr. Porges a hotelier Hammerschmidt, čestným pokladníkem radní Rubritius a čestným tajemníkem P.Bennet z britského vyslanectví ve Vídni. Mariánskolázeňské hriště bylo zřejmě druhým i v celé rakousko-uherské monarchii. Po 26 letech, v roce 1931, působili ještě ve funkcích Dr.Max Porges jako prezident a F.Hammerschmidt jako člen výboru.

Pro dokreslení situace se zmíníme i o začátcích golfu na Slovensku, neboť i ty ovlivňovaly další vývoj golfu v Čechách. Josef Charvát se v roce 1928 zmiňuje o golfových hřištích v Tatranské Lomnici a v Piešťanech. Zatímco golfové hřiště v Piešťanech bylo založeno těsně před první světovou válkou a slavnostně otevřeno, včetně klubovny, v den sarajevského atentátu, hřiště v Tatranské Lomnici bylo údajně starší. Lomnický golfový klub, který byl založen již řadu let před první světovou válkou, se za války rozešel a zřejmě již nikdy svoji činnost neobnovil. Naproti tomu dlouho ladem ležící hřiště v Piešťanech svoji činnost po první světové válce obnovilo ( a to až v roce 1928) a několik dalších let se těšilo značnému zájmu golfistů jak cizích, tak československých.

Ing. Josef Charvát, významná postava předválečného československého golfu, píše v první golfové příloze časopisu Tennis-Golf-Revue v roce 1928 toto: "První pokusy o založení golf-klubu v Praze (na Císařské louce a krátce po převratu na ostrově za Stromovkou) vesměs ztroskotaly, takže Praha byla do roku 1925 bez golfového hřiště a klubu". Na podzim roku 1925 se podařilo získat "... neobyčejně vhodné hřiště v Motole, bylo započato s jeho úpravou, jakož se stavbou moderní, pohodlné klubovny a tak v březnu roku 1926 ustavil se Golf-Club Praha v čele s pány Ing.Jaroslavem Jahnem, Františkem Ringhofferem a tehdejším anglickým vyslancem Sirem G.R.Clerkem". Tuto zprávu považujeme za nejautentičtější svědectví o začátcích českého golfu v Praze-Motole. Na této zprávě je mj. zajímavé i pojetí výstavby golfového hřiště. Hřiště nebylo vystavěno, ale bylo získáno jako část vhodné krajiny, vyžadující pouze nezbytné úpravy.

Doplňme toto svědectví o další, pojednávající o jiné samostatné cestě k českému golfu, na předchozí zcela nezávislé. V roce 1923 přivezli Adolf Hoffmeister, Jaroslav Hilbert a Jaroslav O.Franta z Anglie set starších golfových holí a v návaznosti na to začali s dalšími přáteli, Prokopem a Vladimírem Sedlákovými a Jiřím Chvojkou zkoušet golf na loukách u Stránčic, nedaleko Prahy. V té době se již mohli opírat o první českou odbornou publikaci o golfu, kterou v roce 1923 uveřejnil Dr. Rössler. Publikace obsahovala i slovníček, který byl prvním pokusem o českou golfovou terminologii. Tato aktivita v následujících letech přilákala další mladé lidi. Louky u Stránčic však již neposkytovaly dostatečný prostor a proto se začalo v okolí Prahy "hledat golfové hřiště". Šťastnou náhodou byla v roce 1928 objevena vhodná lokalita u obce Líšnice, takže 21.11.1928 byl v bytě A.Hoffmeistera založen Golfový klub Líšnice. Zakládajících členů bylo dvanáct.

Jak to v té době vypadalo na dvou již existujících západočeských hřištích? Použijme opět svědectví Ing. Charváta z té doby. "Všechny tyto links (tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a i Piešťany) jsou však jen sozonní a jsou frekventovány skorem výhradně cizinci. Nebylo a není tam klubů se stálým jádrem hráčů". Pro úplnost je třeba dodat, že golf se v té době hrál též na pozemcích Františka Ringhoffera ve Volešovicích. Jednalo se však ryze o rodinnou aktivitu, členy místního Ringhoffer Golf Clubu Volešovice byli příslušníci rodiny Ringhofferovy a jeho špičkoví zaměstanci - ředitelé.

V březnu 1926 (podle I.Vávry 15.3.1926) byl založen Golf Club Praha. Do jeho čela byl zvolen sedmičlenný výbor jehož předsedou byl Ing. Jaroslav Jahn. Placeným tajemníkem klubu byl Ing. Josef Charvát. První turnaj na dosud nedostavěném hřišti se hrál na podzim 1927. Velmi záhy po založení začal u klubu působit anglický trenér Arnold Linacre. 20. ledna 1928 byl na valné hromadě klubu zvolen čestný výbor. V něm zasedali Jan Masaryk jako čestný předseda, primátor hl.m.Prahy Dr.Karel Baxa, bývalý vyslanec Velké Britanie Sir G.R.Clerk, americký vyslanec Levis Einstein, Ing.František Gross, Dr.Otto Petschek, Dr. Jaroslav Preiss a generál Zdeněk Weinerek.

29.2.1928 uspořádal GCP spolu s I.Českým lawn-tennis klubem a Deutscher Lawn-Tennis Clubem reprezentační ples v Lucerně na vysoké společenské úrovni.

Ve dnech 13.a 14. října 1928 byl v Motole uspořádán od založení klubu druhý turnaj a to na jamky. Zvítězil Victor von Heeren před Herbertem Lechnerem. Poraženými v semifinále byli Dr. Boh. Ryznar a G. Turner. V dámské soutěži zvítězila paní Vilma Hechtová nad paní N.Lechnerovou.

1.května 1929 se v Grandhotelu Šroubek na Václavském náměstí v Praze konala IV. valná hromada GCP za předsednictví Ing.J.Jahna. Čestný výbor klubnu byl ve funkci potvrzen a do výkonného výboru byli zvoleni:

.
Valná hromada se rozhodla všemožně podporovat rozvoj juniorského golfu a to jednak úpravou členských příspěvků, jednak založením stipendia, z něhož by se hradila polovina členského příspěvku pro dvacet nových mladých hráčů, kteří se během roku 1929 do GCP přihlásí.

Obdobně jako v předchozích dvou letech se i v roce 1929 turnajová hra v Motole odehrávala až na podzim. Ve dnech 11.-13. října byl uspořádán Pražský podzimní turnaj, tentokrát však s poměrně bohatým programem. Tvořily jej tyto soutěže:
.

.
Podzimní turnaj byl zakončen večírkem v restauraci Zavřel, kam se dostavilo 60 členů a přátel klubu.

Na podzim roku 1928 objevil Ladislav Haškovec poblíž obce Líšnice u Prahy pastvinu, charakterem připomínající skotské links a, podle tehdejších měřítek, dostatečně velkou pro golfové hřiště. Kromě několika šípkových keřů byla porostlá pouze travou a krásnou luční květenou. Kamenité lomy, z nichž vesničané brali kámen pro své účely, vytvářely zajímavé překážky a zvyšovaly malebnost tohoto místa. Toto místo se v místním označení nazývá Korýtka. Jednání se starostou obce panem Antonínem Macháčkem bylo úspěšné a vyústilo v dohodu o uzavření pachtovní smlouvy na pozemek. V protokolu ze schůze obecního zastupitelstva obce Líšnice ze dne 26.11.1928 čteme: "Na žádost hraní míčů na obecních Korýtkách za přiměřený poplatek v zimních a jarních měsících navrženo zaplatit 50 Kč za jednu osobu a s výhradou jen hráti na obmezeném místě, které bude vykázané, které by nepřekáželo v pasení dobytka. K projednání této věci ustavuje se starosta a členové obecní rady". Pachtovní smlouva v definitivní podobě byla uzavřena až 15.dubna 1930.

Zřejmě se kladné rozhodnutí obecního zastupitelstva dalo očekávat, protože již 21.11.1928 byl založen Golfový klub Líšnice. Zakládajícími členy byli: Jaroslav O.Franta, JUDr. Richard Hampl, JUDr.Ladislav Haškovec, JUDr.Jaroslav Hilbert, JUDr.Adolf Hoffmeister, JUDr.Jiří Chvojka, Ing. Karel Mikšíček, JUDr.Prokop Sedlák, Vladimír Sedlák, JUDr. Karel Vaněk, JUDr. Ludvík Vaněk a prof.Ing. Karel Vávra. Prvním prezidentem byl zvolen prof.Vávra, viceprezidentem Ludvík Vaněk, sekretářem Prokop Sedlák, pokladníkem Ladislav Haškovec, správcem drah Jaroslav O.Franta. Klubovým odznakem byl žlutý terč, klubovou vlajkou červeno-žluto-bílá trikolora. Klub byl založen jako pánský, ženy a přítelkyně však mohly své muže doprovázet a samozřejmě i hrát. Rovněž klub reprezentovaly na sportovním poli. Nemohly se však účastnit klubových schůzí. To se dodržovalo po celou dobu od založení GKL až do roku 1958, kdy klub vstoupil do jednoty Slavoj.

Klubový život nového GKL začal velmi čile. Pravidelně každou první středu v měsíci se konala členská schůze, jednou ročně, v den výročí založení klubu, se konala slavnostní prezidentská schůze. Na každé prezidentské schůzi se mj. volil nový výbor na další rok. Konaly se rovněž hromadné i individuelní zájezdy na líšnické hřiště, které zatím bylo spíše tréninkovou loukou. O návštěvách hřiště se vedla přesná statistika. Nejpilnějším hráčem v roce 1929 byl J.O.Franta, který navštívil hřiště 37 krát. Za ním se v píli umístili F. Tonder, A.Hoffmeister a P.Sedlák, všichni 34 krát. JUDr.Ferdinand Tonder vstoupil do klubu 5.června 1929. S ním přišla jeho žena Sláva a dva synové, šestnáctiletý Ivo a čtrnáctiletý Hanno. Na prezidentské schůzi v r.1929 byl zvolen F.Tonder prezidentem klubu.
Sportovní aktivita GKL se však nesoustředila jen na hřiště v Líšnici. V roce 1929 navštívil J.Hilbert anglické Cambridge, místo, kde se s golfem před léty setkal poprvé. Nyní přijížděl již jako hráč.

I po první světové válce se golfový život v Karlových Varech a v Mariánských Lázních ubíral stejnými cestami jako v období předválečném. Hřiště v těchto lázních opět téměř výhradně sloužila pro hru zahraničních lázeňských hostů, převážně Angličanů a Američanů. Tradice turnajů v Karlových Varech byla obnovena až v roce 1927, kdy byl hrán další ročník Fürstenbergova poháru. Jak již bylo uvedeno, zvítězil Mr. Alex Revell z Chicaga.

V roce 1928 byla v Karlových Varech uspořádána rozsáhlá sportovní akce. Začínala Mistrovstvím Karlových Varů mužů ve hře na rány na 36 jamek a žen na 18 jamek, pokračovala Fürstenbergovým pohárem, dále meziměstským utkáním Karlovy Vary - Mariánské Lázně a vyvrcholila exhibičním turnajem profesionálů.

Výsledky mistrovství nám poskytly tyto důležité informace. Za prvé, paní Penizek je prvním prokazatelným hráčem golfu ze západočeských lázní, o kterém se historické prameny zmiňují, za druhé, pražští hráči začali pronikat na západočeská hřiště, která do té doby byla doménou cizinců. Ve startovní listině totiž nacházíme jméno Dr. Rösslera z GCP a rovněž ředitele Hechta ze stejného klubu. Mezi ženami se zúčastnily paní Mayerová a slečna Demetrisen, obě z Prahy.

Ve Fürstenbergově poháru, což byla soutěž na 18 jamek s vyrovnáním, zvítězil H.Sherwin z New Yorku před Dr.S.Hammerem z New Yorku a Mauricem Mayerem jun. rovněž z New Yorku.

Družstva pro utkání Karlovy Vary - Mariánské Lázně byla složena z 8 mužů a 4 žen. Za Karlovy Vary startovali P.Hess, K.Fuchs, Miss Warnholz, Miss Demetrisen, Baurat, Altmann, Shervin, Maurice Mayer, Van der Schalk, Miss Mayer, Shibley, Wight, Gauntlett. Za Mariánské Lázně startovali A.Bloch, C.Rosé, B.R.Brasett, Olga Koerting, commodore Ehre, Robertson, Benard, Jones, R.Pollak, Rosenham, Kalm a Nachmannsen. Zvítězilo družstvo Karlových Varů. Ze jmen účastníků lze dojít k závěru, že se jednalo převážně o lázeňské hosty.

V roce 1929 byla uspořádána v Karlových Varech obdobná akce s názvem Mezinárodní turnaj. Zahrnovala Mistrovství Karlových Varů, Fürstenbergův pohár, soutěž na jamky s vyrovnáním a končila opět exhibicí profesionálů, ale tentokrát ve formě utkání Karlovy Vary - Mariánské Lázně.

Mistrovství Karlových Varů se zúčastnilo 18 mužů a 7 žen. V pánské soutěži zvítězil J.O´Brien (Paříž) před G.S.Floydem (USA) a Van der Schalkem (Paříž). V dámské soutěži obsadila první místo Miss M.Frank (USA) před Mme Thibaud (Paříž) a Mrs. Pierre (Paříž).

V soutěži o Fürstenbergův pohár byly boje zvlášť tuhé. O prní místo bojovali nerozhodně Mr.O´Brien (scrach) a Mme Thibaud (hcp. 10). Na třetím místě skončil Van der Schalk.

V závěrečném exhibičním utkání profesionálů zvítězili pánové Slater a Arthur Lees z Mariánských Lázní hladce nad pány Gebhartem a Klementem z Karlových Varů.

Konec dvacátých let byl v západočeských lázních ve znamení výstavby nových golfových kapacit. V roce 1929 bylo golfové hřiště v Mariánských Lázních rozšířeno na 18 jamek. Hřiště mělo nyní délku 5664 yardů. Přesto, jak píše francouzský časopis Le Golf v r.1929, " ...jest toto hřiště dosud výhradně jen sezónním, tj. navštěvované jen a jen lázeňskými hosty a ne i hráči místními, jejichž počet jest dosud pranepatrný".

V roce 1929 byla zahájena výstavba nového golfového hřiště u vesnice Olšová Vrata u Karlových Var. První fází bylo vykácení stromů pro zbudování jamek č. 16,17 a 18 (dnešní jamky č. 9, 10 a 11). Návrh hřiště byl svěřen architektu Noskowskému z Paříže. V přípravném výboru byli mj. primátor města H.Jakob, zástupce primátora J.Becker a ředitel veřejných prací Dr. J.Keller.

Bylo by nespravedlivé, nezmínit se o "rodinném" hřišti ve Volešovicích. Víme o něm bohužel velmi málo. Ani nedokážeme přesně určit jeho datum narození. V srpnovém čísle Tennis-Golf Revue z roku 1928 se dočítáme toto: "Ve Volešovicích u Kamenice vlastní známý průbojník golfového sportu u nás, pan František Rinfhoffer, krásné soukromé hřiště, přímo vedle svého letního sídla. Hřiště má 18 jamek velmi zajímavě kombinovaných a některá odraziště jsou umístěna přes cestu nahoře na svahu, což dává hezké možnosti. Přes letošní suché počasí je trávník, jinak skvěle udržovaný, ve zcela dobrém stavu, a z celku je zřejmo, s jakou láskou a péčí jest hřiště udržováno". Toto hřiště bylo v pozdějších letech místem řady meziklubových utkání. Ve dvacátých letech však bylo ryze soukromým a na zrodu a rozvoji českého golfu se podílelo jen nepřímo.

Na rozdíl od Volešovic se hřiště v Piešťanech podílelo na rozvoji českého ( a samozřejmě i slovenského) golfu přímo a zcela konkrétně. Jak již bylo řečeno, zrodilo se v předvečer první světové války a tedy záhy osiřelo. Po válce spravovalo hřiště ředitelství lázní ku využití pro lázeňské hosty, převážně americké, anglické a německé. Informace o kvalitě údržby v těchto letech se však značně liší. Od hodnocení " .. s obzvláštní péčí a značnými oběťmi, snaží se jej udržovat v bezvadném stavu..." až po hodnocení méně lichotivé, o to asi více pravdivé, že " ...na první pohled zaráží stav greenů, které nebyly stavěny zvláště, nýbrž bez průpravy upraveny z fairwaye. Jest proto jen samozřejmé, že jsou velmi nedokonalé a že se na nich hraje jiggerem lépe než putterem". (Pro mladší uvádíme, že jigger byl chipper).

Pravda je asi taková, že po válce bylo hřiště udržováno nejnutnějším způsobem tj. sekáním (a to kosami) a značný obrat k lepšímu nastal až v roce 1928. V tomto roce se rozhodl časopis New York Herald uspořádat na tomto hřišti mezinárodní turnaj. Úprava hřiště před tímto turnajem byla hodnocena jako jeho znovuotevření.

Turnaj o Pohár New York Heraldu se konal ve dnech 23. a 24. června 1928. Přijeli nejlepší hráči z vídeňského Golf Clubu, hráči z Prahy i z Karlových Varů. Doplněni byli lázeňskými hosty. Startovní listina vykazovala hráče čtrnácti národností. První den se hrála soutěž na rány s vyrovnáním. Mezi dámami zvítězila baronka Alice Heine Geldern z Vídně (92-16=76) před baronkou Mar. Reitzes (Vídeň) (92-15=77). Mezi muži zvítězil hr. Ed. Zichy (Vídeň) (83-8=75) před stav.radou v.Kuhem (Vídeň) (88-10=78) a colonelem Selby Lowndesem (Londýn) (99-19=80). Druhý den pokračovala hra Vlajkovou soutěží foursomů, soutěží v přihrávce a patování a soutěží o nejdelší drive.

Piešťanské hřiště bylo devítijamkové o celkové délce 2090 m. Mělo pět krátkých jamek ( od 140 do 187 m), dvě dlouhé (308 a 360 m) a dvě střední (280 a 285 m).

V roce 1929 hřiště značně ožilo několika turnaji. 10. srpna se konal turnaj za převážně anglické a americké účasti. Další mezinárodní turnaj, který se skládal z řady soutěží, se konal ve dnech 1. až 4. září. Golf Club Praha vyslal jednoho ze svých nejlepších hráčů, Dr.B.K.Ryznara. Tomu se také podařilo získat tři druhá místa v různých soutěžích. K povzbuzení sportovní činnosti v Piešťanech věnovali členové GCP pánové Fr.Ringhoffer, H.Lechner a M.Švestka krásné ceny do turnajů.

Začátkem třicátých let pokračoval český golf v prudkém rozvoji. Pomohl k tomu i zájem prezidenta republiky T.G.Masaryka, který věnoval českému golfu putovní pohár pro národního mistra.

Vstup do třicátých let byl provázen dvěma významnými událostmi, jednou dosahu národního, druhou mezinárodního. Tou první bylo vydání pravidel a zvyklostí golfu v češtině a to péčí Golf Clubu Praha. Publikace byla přesným překladem pravidel vydaných Royal & Ancient GC of St.Andrews. Na vydání spolupracovali pánové Ing.J.Jahn, Fr.Ringhoffer, Dr.R.Preiss, kons. H.Lechner, Dr.K.Rössler, M.Švestka, Ing.J.Charvát a odborný učeň Č.Charous. Velmi cenný byl připojený index a golfový slovníček v pěti jazycích (anglickém, českém, německém, francouzském a italském). Druhou událostí bylo, že v listopadu 1929 konečně prohlásil Royal & Ancient Golf Club of St.Andrews za přípustné používání holí s ocelovými šafty. Tímto rozhodnutím bylo dovoleno používání ocelových holí na všech turnajích.

V roce 1930 začala turnajová sezóna v Motole již na jaře. 3. května byla zde jarní sezóna zahájena Vlajkovou soutěží s vyrovnáním za účasti 24 hráčů. Zvítězil konzul Lechner před Dr. Ehrenreichem a B.Bauerem.

V trenérském obsazení klubu došlo ke změně. Výbor GCP neprodloužil smlouvu s dosavadním trenérem A.Linacrem a uzavřel smlouvu s novým trenérem Charlesem Warrenem, který přišel z Country Clubu ve Vídni, kde jako trenér působil jeho otec. Současně s ním začal v GCP působit další anglický trenér, Geoffrey Wilson.

Turnajová sezóna v Motole pokračovala Jarním klubovým turnajem, který zahrnoval:
Pánský handicap (vítězi třída A Fr. Ringhoffer ml., tř. B Dr. Ehrenreich)
Dámský handicap (vítězka pí Blochová)
Soutěž o nejdelší drive (muži kons. Lechner 183,5 m, ženy pí Lechnerová)
Soutěž v krátké hře ( muži Fr. Ringhoffer ml, ženy pí Blochová)
Vlajková soutěž (muži H.Lechner, ženy pí Blochová)

V neděli 1.června 1930 byl Motol svědkem významné sportovní události. Bylo sehráno první Amatérské národní mistrovství Československa v golfu o putovní pohár prezidenta T.G.Masaryka. Hrálo se jeden den a to 36 jamek na rány. Mistrovství se zúčastnilo 17 hráčů. Zvítězil Fr. Ringhoffer ml. (43+42+45+45=175) před H.Petschkem (50+46+44+44=184) a Dr. Proskowetzem (49+46+47+50=188).

Jarní turnajová sezóna v Motole byla ukončena ve dnech 21. a 22. června turnajem smíšených čtyřher. Zúčastnilo se pouze 6 párů. Zvítězila dvojice pí Blochová-H.Lechner, která ve finále porazila dvojici pí Brunclíková-Dr.Proskowetz.

Po několikaměsíční přestávce pokračovala turnajová sezóna 1930 v Motole rozsáhlým podzimním turnajem. V jeho rámci se hrály tyto soutěže:
- čtyřhra s vyrovnáním
- soutěž jednotlivců na rány na 18 jamek s vyrovnáním (hcp od 19 výše)
- Švestka Cup tj. soutěž na 36 jamek na rány bez vyrovnání
- soutěž o nejdelší drive
- soutěž v přihrávce
- Vlajková soutěž.

.

Motolský podzimní turnaj 1930 má pro český golf historický význam. Poprvé nebyl pouze záležitostí místního GCP, ale zúčastnila se ho i početná skupina hráčů z Golfového klubu Líšnice. K zajímavostem turnaje patří i účast herce Vlasty Buriana. Z GKL přijeli hráči Dr. Tonder s manželkou a oběma syny, Dr.Hilbert, Dr. Hoffmeister a Dr. Sedlák. Ve vzájemném měření sil hráčů obou klubů obstáli hráči GKL poměrně dobře. Ve čtyřhře s vyrovnáním byly obě líšnické dvojice poraženy až v semifinále od nejlepších motolských hráčů (Fr.Ringhoffer, Fr. Ringhoffer ml. - Dr.Tonder, Dr.Sedlák 7/6, Mac Pherson, kons.Lechner - bratři Ivo a Hanno Tonderovi 3/1). V soutěži s vyrovnáním od 19 výše zvítězil Ing. Teller (netto 70) před B.Bauerem a Dr.Ehrenreichem (oba 75). Na dalším místě se shodným netto výsledkem 77 se umístili Vl.Burian, Ivo Tonder a Dr.Hilbert. Významného úspěchu dosáhla pí Tonderová přesvědčivým vítězstvím v soutěži žen. V nejkvalitnější soutěži, Švestka Cupu, zvítězil nejlepší hráč tohoto období Fr. Ringhoffer ml. před Ing.B.Grossem z Vídně a nově vycházející hvězdou českého golfu Sášou Schubertem. Na 6. místě se umístil patnáctiletý Hanno Tonder z GKL.

V soutěži o nejdelší drive zvítězil Sáša Schubert (178 m) a pí Tonderová (155 m). V soutěži o nejpřesnější přihrávku zvítězil Dr. Graubard před Hanno Tonderem a Vlastou Burianem. Mezi dámami opět kralovala pí Tonderová. Vlajkovou soutěž vyhrál Sáša Schubert před Hanno Tonderem (oba skončili na 19. jamce) a Vlastou Burianem. V dámské soutěži opět zvítězila pí Tonderová.

.

V motolském Podzimním turnaji největší vavříny sklízela paní Sláva Tonderová z GKL, jinak úspěšná malířka, která pro své obrazy si vybírala i golfové náměty. Svoji pozici nejlepšího hráče obhájil Fr.Ringhoffer ml. Významný však byl i nástup mladé generace reprezentované Sášou Schubertem z GCP a Hanno Tonderem z GKL.

Rok 1931 zahájil Golf Club Praha VI. Valnou hromadou. Na ní padlo rozhodnutí o výstavbě nového a většího hřiště. Byla-li již tehdy vybrána lokalita v Klánovicích není jisté, spíše ne. Sportovní sezóna začala 1. května Vlajkovou soutěží. Zvítězil kons.Lechner před Fr.Ringhofferem sen. a Hanno Tonderem. V dámské soutěži obhájila svoji pozici současné jedničky paní Tonderová.

Další soutěží v Motole byla Jarní soutěž na jamky s vyrovnáním. V kvalifikaci na 18 jamek zvítězil Hanno Tonder před další motolskou nadějí Jiřím Lüftnerem (oba hcp. 24). S.Schubert (hcp.12) byl čtvrtý, Fr.Ringhoffer ml. (hcp 10) skončil šestý. V následující jamkové soutěži, hrané na 9 jamek, zvítězil ve finále Fr. Ringhoffer ml. nad. J.Lüftnerem 4/2. Fr. Ringhoffer na cestě k vítězství zdolal v semifinále H.Tondera a to až na 11. jamce.

27. a 28. června 1931 se hrál III. ročník Švestka Cupu a to jako I.otevřené mistrovství Golf Clubu Praha ve hře na jamky. Tohoto mistrovství se zúčastnili i čtyři hráči z Golfového klubu Líšnice. Hned v prvním kole se utkali dva mladíci, H.Tonder z GKL a J.Lüftner z GCP. H.Tonder zvítězil 5/4 a čekal ho nejlepší hráč Fr.Ringhoffer ml. Tomu podlehl 3/2. V semifinále zvítězil Fr.Ringhoffer ml. nad Ing. Tellerem 6/5 a postoupil do finále. Druhým finalistou byl S.Schubert, kterému v semifinále vzdal Dr. Srb. Ve finále po dramatickém boji zvítězil Fr. Ringhoffer ml. až na 20. jamce.

Z výsledků předcházejících turnajů je zřejmé, že v roce 1931 byl českou jedničkou mezi muži Fr.Ringhoffer ml., kterému však začala silně šlapat na paty trojice mladíků, Sáša Schubert, Hanno Tonder a Jiří Lüftner. To se vrcholnou měrou potvrdilo na 2.amatérském mistrovství ČSR na rány v Motole dne 18.října 1931. V konkurenci 16 účastníků zvítězil S.Schubert (39+38+45+43=165) před obhájcem trofeje Fr.Ringhofferem ml. (41+46+43+44=174) a H.Tonderem (48+46+43+45=182). J.Lüftner skončil na 6. místě.

Obdobou Švestkova poháru, mistrovství GCP mužů na jamky, se stal v r. 1931 Ringhoffer Cup pro dámy. V tomto mistrovství suverénně zvítězila paní Sláva Tonderová z GKL.

Turnajová sezóna 1931 v Motole byla zakončena soutěží Plumon Cup, která se hrála jako eclectic s vyrovnáním. V této soutěži zvítězil H.Tonder výborným netto výsledkem 30 před S.Schubertem (32) a J.Lüftnerem. H.Tonder, kromě svého prvního turnajového vítězství získal i cenu pro hráče, který dosáhne netto výsledek 31 a méně.

další kapitoly

©ing. Prokop Sedlák 2001