Alan Babický
golfové články
(plné znění bez redakčních krácení)

Bratrovražedný boj v přátelské atmosféře

Píše se rok 2089. Nejlepší hráči České republiky se v říjnu utkají v jubilejním stém ročníku divácky nejatraktivnější golfové podívané na území České republiky. Desítky tisíc nadšených diváků a fanoušků se jako každý rok sjedou, aby měli možnost shlédnout to nejlepší, co je český golf schopen nabídnout. Vstupenky na jednotlivé hrací dny jsou již několik týdnů zcela vyprodány a tak nezbývá než čekat, zdali se na ostatní neusměje štěstí v podobě vítězství v celostátní loterii. Místem konání je světoznámý golfový areál v srdci jihočeského golfu v Bechyni. Ano, čtyřutkání “Východ-Západ-Sever-Jih” se letos hraje na památné půdě, kde se před sto lety hrál první ročník této podívané, tehdy ještě kvůli nedostatku hráčů a hřišť poeticky nazvaný pouze “Východ-Západ”. Při stém výročí této svým duchem ojedinělé a svým rozsahem monstrózní akce bude určitě zajímavé nahlédnout do historie a podívat se, jak to jednoho sychravého pátečního rána před sto lety všechno začalo...

Novinkou v turnajovém kalendáři tehdy právě uplynulé sezóny 1998 bylo utkání nazvané “Východ-Západ”. Byl jím položen základ tradice akce, která se postupem let a vytrvalou péčí organizátorů stala atraktivním vyvrcholením špičkového amatérského golfu v České republice.

Nejlepší amatérští hráči (víceméně hráči na prvních dvaceti místech na oficiálním žebříčku) České republiky byli rozděleni do dvou družstev pomyslnou geografickou čarou procházející v severojižním směru, kdesi “těsně vlevo” od Prahy tak, že GC Praha Karlštejn je “Západ” a GC Praha je “Východ”.

Devítičlenné týmy s delegovanými kapitány se na počátku října sešli v klubovně tehdy právě vzniklého GC Bechyně. Čestnými kapitány byli Milan Veselý pro družstvo Západu, a Luboš Klikar pro družstvo Východu. V klasickém ostrovním golfovém počasí o větru, mlze a dešti se na zcela novém devítijamkovém hřišti schylovalo k prvnímu souboji svého druhu.

Pracovníci GC Bechyně se inaugurálního ročníku ujali velmi vřele a záhy vytvořili rodinnou atmosféru. Hřiště v Bechyni je v podstatě parkového typu, jen jamky č. 4 a 5 se nacházejí v přilehlém lese. Vzhledem k tomu, že všichni hráči odehráli tamní devítku celkem osmkrát během necelých dvou dnů, vžilo se pro orientaci jednodušší označení první lesní a druhá lesní. Na lesních jamkách se odehrála většina dramat a rozhodla většina zápasů. Po několika absolvováních hřiště nebylo člověka, který by jejich označení vyslovoval zcela lakonicky.

Na obou dvou jamkách jsou navíc možné dvě taktické varianty: jedna - hrát tak, jak je jamka navržena a druhá - hrát předlouhou ránu přes les. Popis všeho toho, co s těmito dvěma jamkami dokáže předvést skupina hráčů zahrnující asi všechny nejdelší hráče v republice a navíc nehrajících na HDC, přesahuje zdaleka rozsah tohoto článku. Obě jamky mají více nástrah, než by se na první pohled zdálo.

Například na první lesní jamce, nepatrném doglegu vpravo, vypadá standartní hra asi takto: pětka železo na výhled, osmička železo na green. Místo pro dopad první rány byl však kvůli malé vyzrálosti hřiště tak nehomogenní, že i sebelepší rána měla nepředvídatelný odskok a nekontrolovatelný doběh.

Greeny v Bechyni zaslouží absolutorium. Na české poměry a s přihlédnutím k roční době byly ve vynikající kvalitě. Jsou chytře stavěné, mají mnoho zajímavých možností na umístění jamky a velké množství kontur. A navíc - až na jeden byly všechny stejně rychlé a velmi pravdivé, což je na naše poměry něco nevídaného.

Pro hráče bylo jistě velmi příjemný zpestřením ubytování v jedné části zámeckého areálu. Rozsáhlé místnosti a vysoké stropy s klenbou dovolovaly nejen kontrolu pozice driveru ve vrcholu nápřahu, ale i plné prošvihnutí. Že by snad naši předkové měli větší pochopení pro noční můry golfistů než nedávní kreslíři panelákových slojí?

Finanční záštitu nad inaugurální ročníkem nesla společnost GM PRO spolu s hlavním sponzorem ??? Porsche ........

Herní systém odvodili organizátoři z vrcholných světových soutěží družstev, profesionálního Ryder Cupu a amatérského Dunhill Cupu.

První hrací den dopoledne hrály dvojice foursome s alternací jamkovým způsobem, odpoledne dvojice fourball “better ball” na rány. V neděli, závěrečný den, se hrála utkání jednotlivců systémem na rány. O herním systému se vedlo mezi hráči i organizátory mnoho diskusí a sami organizátoři vyhlašovali, že se herní systém bude postupem doby vyvíjet stejně tak, jako se hledala jeho optimální podoba u všech velkých soutěží družstev.

Zajímavostí v naších luzích a hájích je duel ve hře na rány. Má totiž jedno specifikum - může se objevit situace, že “na rány” prohráváte i když “na jamky” máte stále šanci a nebo dokonce můžete vyhrát (když se vám totiž na některé jamce ke konci zápasu podaří zahrát “mnoho nad” je s výsledkem na rány obvykle konec, následky pro jamkovku jsou mnohem méně katastrofální). V kombinaci například s nepřevídatelnými odskoky na některé z jamek je tento systém povýšen na permanentku do psychiatrické léčebny (pokud by někdo namítl alibistické “je to pro všechny stejné”, tak vězte, že žádné dvě rány nejsou stejné a žádné dvě rány nedopadnou na přesně stejné místo).

Bohužel zcela chyběla divácká kulisa - ano je mnoho možných “rozumných” důvodů: počasí, vzdálenosti, popularita golfu, tohle, támhle atd. Je jasné, že není možné očekávat, že na eventuální inzerát či plakát přijede několik stovek “jen tak” fanoušků, ale když se doopravdy zamyslíme, neodráží se zde zatím nerozvinutý a neosobní klubový život? Letošní ročník byl koncipován tak, že téměř z každého většího klubu byl ve výběrech alespoň jeden hráč - nebylo by špatné zorganizovat malý výlet, na jeden den, mikrobus a v něm pár členů a jejich hrající děti, podpořit svého hráče, “svou” polovinu republiky, udělat něco pro jméno svého klubu, ale především pro celkový rozvoj golfu u nás?! Po hřišti chodil v sobotu jeden pán, nikdo ho neznal, golf asi sám nehrál, museli jsme mu říkat, kde stát a kde ne, ale většina hráčů určitě cítila zvýšený adrenalin když stál opodál.

Příjemně musela všechny účastníky překvapit atmosféra, která mezi hráči a lidmi okolo celého projektu panovala. Sami hráči byli poměrně pestrým obrázkem špičky našeho výkonnostního golfu. Lidé s několika tituly mistrů republiky vedle relativně nových tváří, kteří se rychle zlepšili a nebo ti, co měli výbornou sezónu. Chladní computeroví bojovníci proti horkokrevným paličům.

Ranní počasí po oba dva soutěžní dny bylo jak vystřižené z filmu Král Šumavy, ale po poledni se jak na objednávku vyčasilo.

Utkání skončilo vítězstvím 10 - 6 pro družstvo Východu...

Bohužel se nedochovaly žádné zprávy o tom, jestli vůbec někomu z hráčů blesklo hlavou, že takhle nějak se píše historie.